CINDERELLA´S RANCH

" From country life "

Přijíždíme domů z dopolední vyjížďky. Unaveni vedrem, které teď útočí již dopoledne a hmyzem, který v tyhle dny nespí asi nikdy, jako ten čert. Přesvědčuji kobylu, aby si nelehla k válení, dokud ji neodstrojím, zatímco Qatma a Moki se již chvíli blaženě chladí v trávě. Otevírám ohradu, abych provedla Jewell k dceři do výběhu, kdy Hope, rozjařená naším příchodem využívá situace “frnk“ je venku z ohraničeného výběhu. Oba psi zpozorní, ale zůstávají na místě. Co teď? Je jasné, že sama ji nechytím. Lán mezi mámou a hřebcem je akorát na divoké řádění bujné kobylí puberťačky.

Uvazuji Honáka, neb kůň není kráva a vysílám Borderku. Ta jako obvykle nezklame a aniž jí kdo učil techniku nahánění, přesně běží obloukem pro mladou appalooskou klisničku. Ta se tváří, že ji nevidí, bordera ale umí triky! Vletí na ní prudce zepředu, párkrát ňafne, párkrát výstražně chňapne do vzduchu až je slyšet zuby cvaknout o sebe a už má Hope v pohybu a směruje ji zpátky k ohradě. Tam ale kobylka získává náskok, prudce uhýbá a přidává několik akrobatických prvků. Qatma jde tedy znovu do práce. Ale Hope začíná „být v ráži". Využívá své inteligence a zábava pro ní graduje. V příští chvíli nabírá směr na nic netušící stádo ovcí. Volám Qatmu zpět ke mně, abych zabránila dramatickému vývoji situace. Qatma reaguje okamžitě, ač mírně zklamaně, neb ví, že ovce by zpacifikovala hravě, „levou zadní“. Pravda, tahle „koňomegera“ je víc, než stádo ovcí. Nic naplat, zasluhuje tvrdší přístup. Odvazuji honáka...

Moki a Qatma si jen vymění pohled. Vyráží oba naráz vpřed. Jako draci předeženou prchající klisnu každý z jedné strany, bleskově ji obrací a ženou výtržnici k mámě do ohrady kam patří. Zavírám závoru a tiše děkuji, že jsem směla být účastna té souhry, kdy Moki a Qatma jakoby byli rukama, jimiž chovatelé předávají odkaz překlenující věky...

ŽIVOT JE BEZEDNÁ TRUHLICE POKLADŮ A NÁDHERNÝCH DOBRODRUŽSTVÍ!

O chovech, liniích, morálním kreditu chovatele, ekonomických aspektech, a kontroverzním pojmu „pracovní linie“:

Omlouváme se všem slušným chovatelům a čtenářům, že v následující seminární práci, se občas neobejdeme bez tvrdých vyjádření, protože v tomto případě, je bohužel slušnost až na druhém místě za velmi důležitým otevřením pravdy oproti dlouhodobému zastírání skutečnosti.

Takzvané pracovní linie….

Jde o nešvar nahrazovat poctivou a obětavou práci, skutečných chovatelů termínem pracovní linie, čistě za účelem prodat velmi podprůměrné vrhy, bez sebemenší snahy investovat -ať už práci nebo nezbytný ekonomický vklad do snahy za zlepšení problematických chovů.

Prvopočátek tohoto termínu, je skryt v užitkových chovech, kde samozřejmě vycházel z ekonomické situace. Psi v tomto případě sloužili a slouží výhradně jako pracovní nástroj a prvotním zájmem chovatele je odváděná práce. Psi do těchto chovů jsou pořizováni za co nejnižší náklady vzhledem k předpokladu pravděpodobných ztrát způsobených úrazy při výkonu práce. Základní princip těchto chovů je to, že nepokračují v produkci, že neodchovávají štěňata. Účelovou výjimkou může být vzácně odchov pro vlastní potřebu. Jelikož ale tito lidé, profesionální dobytkáři perfektně takové práci rozumí, v případě že  svoje zvířata připustí, rozhodně použijí zlepšovatele z řad šlechtitelských chovů. Dobře totiž vědí, že bez tohoto kroku by se řítili kamsi zpátky a za několik generací by jim po dvoře běhala zvířata, která by jim v požadované práci nebyla nic platná.

To co se ale děje již několik let v naší zemi a jinde v Evropě je něco úplně jiného. Tady prvopočátek termínu pracovní linie je opsán, překroucen a zneužit ať už z hrubého diletantismu, a nebo zcela záměrně za účelem množit a prodávat.

Je možné, že impuls k tomuto problému souvisí s chovem Německých ovčáků. Zde se od původního standardu prudce odklonila skupina lidí a postavila zvláštní anatomii, které je obtížné porozumět. Tento problém se z výše uvedených důvodů posunul modelově do stavu, že veškeré úchylky a nedostatečnosti oproti standardu se vydávají za pracovní linie a u některých zájemců zřejmě velmi často zapracuje podvědomě zasunutý „abnormální“ zjev standardního Německého ovčáka. Proto se takový zájemce vrhá do koupi štěněte z rodičů velmi vzdálených standardu. Někdy to jde tak daleko, že Ti nejlepší z nejlepších jsou podezříváni z toho, že skrývají nějakou tajemnou třináctou komnatu. Jenže ono je to přesně naopak.

Pojďme se této problematice věnovat obšírněji. Jak je to tedy doopravdy s exteriérem a pracovními vlohami u pracovních plemen ovčáků a honáků?! Naprostý základ je to, že jsou to plemena vyšlechtěná ke spolupráci člověku při chovu hospodářských zvířat, především hovězího skotu a ovcí. Jsou to specialisté mezi plemeny a navíc i specialisté v rámci této skupiny. Jejich vlohy jsou po stránce anatomické a mentální připraveny až k mistrovským výkonům. Čím blíže k dokonalosti standardu, tím vyváženější a harmoničtější je podíl exteriéru a pracovních vloh, protože standard je jasně sladěný tak, aby anatomické a fyziologické předpoklady splňovaly spolu s mentální schopností (inteligencí) a charakterovými kvalitami veškeré podmínky pro co nejpřesnější a nejuspokojivější výkon v tom pracovním nasazení a zaměření, k němuž je to které plemeno vyšlechtěno.

Je několik stupňů k dokonalosti a ti kteří se k nim nejvíce přibližují jsou šampióni. Je jich početně pochopitelně nejméně. Největší početní skupinou je samozřejmě průměr, což jsou v podstatě užitkové chovy. Ty jsou nezbytné pro prověřování dominantních kvalit šlechtitelských linií v generačním intervalu, čil-i srozumitelně ukazují jak dlouho zlepšovatelský vklad z ustálených linií vydrží jako zlepšovatel v praxi. Bohužel někdy největší početní zastoupení  zvláště u plemen, která v zemi nemají historickou tradici spadá do podprůměru. Na těchto zvířatech by se opravdu nemělo v chovu pokračovat. Děje se však přesný opak. Chovatelé této početní skupiny, těch nejníže postavených jsou právě většinou Ti, kteří levně nakupují, ale nikoli za účelem pracovat, ale za účelem množit kvůli výdělku na zvířatech, která se k reprodukci opravdu nehodí. A právě tito lidé se samozřejmě bojí, že v případě malého zájmu veřejnosti o plemeno se neprosadí na „trhu“ a proto neváhají použít jakoukoli metodu pro prodejnost svých „produktů“. Není pravda, že šampióni pracovních plemen jsou pouze manekýny v exteriéru, kteří neznají nic než pózování ve výstavních kruzích. Právě naopak! ředstavitelé těchto plemen nutně potřebují práci pro vyváženou psychiku bez níž by jen těžko vyzařovali při práci na výstavě (a pózování v kruhu je opravdová práce, která začíná kolem čtvrtého týdne života štěněte a trvá 365dní v roce) to něco co je pomyslnou třešinkou na dortu, která pasuje nadprůměrného jedince na piedestal šampióna. Lze se spolehnout na to, že skutečně fundovaný rozhodčí vidí nejenom vnější projev… Exteriér a souhra s lidským partnerem, přestože handlerem (předváděčem) může být někdo jiný, psychický stav podmínky v nichž pes, který se prezentuje v kruhu, žije. Komplexnost a vyváženost všech těchto aspektů je pak oceněna známkou, případně titulem.Z toho logicky vyplývá, že šampión ze skupiny FCI I, má být pes žijící naplno život plný podnětů, zaměstnání a hlavně partnerství a lásky s člověkem.

Původní (originální) poslání pracovních plemen a podmínky pro jeho uskutečňování v současném prostředí a době:

Celosvětově ubývá chovu hospodářských zvířat extenzivním způsobem vzhledem k nezbytné potřebě zintenzivňování chovů. Přes renesanční vlny, kdy se spousta zvláště mladých lidí k tomuto způsobu života snaží vracet. Dobytkáři jsou lidé stojící pevnýma nohama na zemi. Nelze si je plést s „novodobými kovboji“, kteří míchají sny se skutečností a honáčtina podle nich stojí na velkých širácích a sedlech s hruškou. Obraz takového kovboje se odvíjí od jeho finanční úrovně. Ale ani peníze nebo návštěva za mořem nenaučí každého, že fenomén westernu má synonymum „dřina“. Western u nás v Evropě nemá tradici. Nelze ho pochopit, ani se ho naučit, ani koupit. A jsme konkrétně u chovu skotu, honáckých psů a koní. Přestože předci jim vyšli vstříct z Evropy, jejich skutečná kolébka je za mořem. Tam spolu s obrovským rozmachem extenzivního chovu dobytka byla stvořena originální a specifická plemena s nimiž se evropští bratři a sestry nemohou srovnávat v mnoha aspektech.

Nelze se divit, že mnohým z nás učarovala a zároveň nejednoho z nás vykolejila, ze zažitých norem. Proto bychom se měli učit v úctě a pokoře se poklonit genetické tvárnosti v plemenitbě a schopnostem našich lidských šlechtitelských předků. Nikoliv arogantně přezírat a překrucovat hodnoty do role služky našich samolibých záměrů. STANDARD JE JEN JEDEN ! A v případě pracovních plemen je pilířem pro realizaci pracovních schopností a vloh. Z toho vyplývá, že pofidérní dělení na jakoby pracovní a výstavní zvířata nemá opodstatnění. Což renomovaný chovatel pochopitelně ví.

Něco jiného může být pracovní a výstavní kondice. Ale ani pes poznamenaný pracovními úrazy nemůže vykazovat jiný typ. Může být osvalenější, ale ani štíhlejší natož drobnější než představitel ve výstavní kondici. Výstavní kondice u pracovních plemen se obecně rovná pracovní kondici. Snad u dlouhosrstých plemen jako je např. Border kolie může být srst u pracovních psů v jiném stavu než u psů připravených na výstavy, ale pouze bezprostředně po práci.

Tloušťku nebo obezitu nesmíme v žádném případě zaměňovat s nezbytně nutnou silou typickou pro plemeno ACD a plemena k práci s hovězím dobytkem! Tito psi jsou připraveni ustát případnou ránu od dobytčete. Velikou sílu potřebují vyzařovat již z osobnosti, protože nesmí dobytku poskytnout ani zlomek času k možnosti projevit sílu na opačné straně. Abychom pochopili jak perfektně to do sebe zapadá, je nutné vycházet za prvé z účelu pro jaký je chován dobytek, což je výroba hovězího masa, či-li pro váhové přírůstky a výroba mléka či-li dojivost a za druhé z mentality zvířat. Hovězí dobytek představuje obrovskou koncentraci síly, tendenci k prudkým reakcím a nervovou soustavu, která při delším dráždění nebo tlaku strmě, bez přechodové fáze, přejde ze statické obranné fáze do útoku. Proto je nutná, ba nezbytná, mentální převaha a schopnost bleskových reakcí psa. Odvádí vysoce akční práci, která nesmí dobytku poskytnout čas ani prostor aby rozvinul svůj projev. Ať už je třeba dobytek vyskladnit, nebo naskladnit v určitých prostorách, vyhnat nebo zahnat v prostorách pastvin nebo coralu při značkování, nebo na dojírně, skot je skot a ovce z něj nebude! Rozvláčné dráždění nebo snaha pást je u hovězího dobytka krajně nevhodné nejen z hlediska psychiky skotu, ale především z hlediska účelu, pro který je chován. Psa, který by okolo skotu dlouze pobíhal, by každý dobytkář hnal holí. Jsou lidé, kteří ve snaze využít typických charakterových vlastností ACD v pro toto plemeno pouze alternativních kynologických sportech, vyhledávají zvířata lehčího typu, přestože to je u tohoto plemene vadou, argumentují naprosto laicky tím, že „přece musí kolem toho dobytka pes běhat“. Tito lidé si neuvědomují dvě věci. Za prvé to, že genotyp a fenotyp jsou komplexní a spolu s odklonem od standardu v typu se časem rozmělní a zdegenerují ty vlastnosti, pro které je toto plemeno zaujalo jako tolik odlišné od plemen ostatních a za druhé, nemají tito lidé tušení o čem je chov hovězího dobytka ani o čem je chov plemene ACD. 

Což o to běhat by mohl, ale žádný dobytkář by ho nechtěl. Ani v dávných dobách, kdy se dobytek přesouval k výkupu "po kopytě", než tento transport nahradily kamiony, tyto přesuny nebyly zbrklým úprkem z bodu A do bodu B. Ale naopak tou nejpomalejší možnou přepravou, aby nedošlo k většímu úbytku váhy než bylo nezbytně nutné.

Rozdíl mezi odlišnými posláními, různých pracovních plemen nám pomůže objasnit Border kolie (BOC). Ona je tradiční evropské ovčácké plemeno stejně tak jako chov ovcí. Ovčí stáda jsou při pasení v pohybu průběžně, nikoli nárazově jako skot. Jejich nervová soustava je pomalejší. Potřeba chovatele – ovčáka je pes, který bude neúnavně pracovat v průměrném tempu od rána do večera, od jara do zimy. Oproti plemenu ACD, který je schopen absolutní rychlosti (tj. zrychlení a sprint za určitou dobu podobně jako dobytkářští koně typu plemen Quarter – „čtvrtkař“ – název vzniklý díky oblíbeným sprintům na 1 míle s prudkým startem) je BOC mistr rychlosti „relativní“, neboli je typem vytrvalostního psa. Kámen úrazu je, že lidé odtržení a neznalí těchto faktů, navíc s nedostatkem citu, nebo tradic a bohužel ještě s nedostatkem inteligence, si pořizují tato pracovní plemena a hrají si na „velké“ dobytkáře, znalce, chovatele a ještě hůře samozvané novátory.

Evropa nikdy nebyla není a nebude tradiční velmocí extenzivního dobytkářství. Bohužel tyto tradice navíc usínají ve svých domovinách v zámoří, v Evropě ubývá rozsáhlého chovu ovcí a bylo by jistě škoda, kdyby se ztratila spolu s tímto trendem celá řada nádherných plemen psů nebo koní apod. Již proto, že jsou schopná přijmout hned několik alternativních možností využití ohromného potenciálu mentálních a pohybových schopností a především až mistrovsky hodnotného partnerství s člověkem. Cestou ale určitě není jejich degradace a devastace typu a rušivé zásahy do standardu! Právě tam neúspěšní množitelé neodvratně míří! Pouze uchování specifické originality je cestou k budoucí existenci pro původní plemena. Kde jinde platí víc než u pracovních plemen, že byla stvořena pro specifické potřeby mnoha typů práce. Proto je na světě škála různých typů plemen a komu se něco na tom kterém nelíbí, může si pořídit jiné. Je jich skutečně veliké množství! Je třeba odmítat chov na typově nevydařených jedincích a je vrcholně deprimující a neetické produkty z těchto chovů přikrývat termínem „pracovní linie“.

Chovatelství a šlechtitelství je práce historického významu, která vždy směřovala ke zlepšování kvality a hrubé porušování této zákonitosti v dnešní době nelze přijmout. Není přece možné obracet realitu na hlavu a považovat to horší za lepší a naopak. Prakticky se ale právě toto děje vzhledem ke komerčnímu a laickému přístupu zájemců o štěně. Spolu s cenou samozřejmě přímou úměrou klesá kvalita a kdo pořizuje štěně jako předmět komerčního zájmu napomáhá rozmnožování pitoreskních kreatur, které nemají větší hodnotu než kterýkoli kříženec odložený v útulku. Je něco jiného hodnota každé živé bytosti jako takové a historická hodnota kulturní šlechtěné linie. Nebo snad žijeme v době, resp. nebo se spíš k této době blížíme, kdy kvalita, kultura, historie, umění, tradice, úroveň budou pojmy bez sebemenšího významu? Přestane si lidstvo vážit sebe sama? Toho všeho je neutěšený stav nejen kynologie odrazem. Vývoj je neodvratný a patový stav může být stimulem pro to, abychom se vzpamatovali a vrátili se k opravdovým hodnotám. Jenže tento proces trvá dostatečně dlouho na to aby za sebou zanechal spoustu postižených bytostí.

Ti, kteří chovají pouze pro zisk peněz pro vlastní potřebu, na rodičích na jejichž nákupu ušetřili, potřebují termín p"racovní linie". Jak již stojí výše, je genetický kód pro exteriér, pracovní vlohy, charakter, fundament atd. komplexní a neoddělitelný. Oko je okem aby vidělo. Bude-li místo něj ve tváři důlek uvidíme něco? Můžeme důlek nazvat pracovním vyjádřením oka? Čím vzdálenější je představitel plemene svému standardem vyjádřenému exteriéru, tím vzdálenější jsou u něj pracovní vlohy. Čím precizněji odpovídá exteriéru, tím jsou v něm pracovní vlohy pevněji zakódovány. Jak by mohlo prudce zabrzdit zvíře s křivými nebo dlouhými kostmi předních nohou? Jak by mohlo bleskově zrychlit s mělkým hřbetem? Jak ve vteřině uskočit stranou bez pevné základny v případě „kravského“ postoje, nebo špatného úhlení zádi? Jak prudce a bez újmy může uhnout kopanci dobytka hlava s dlouhým nosem bezprostředně po pracovním štípnutí do mulce nebo nohy? Proto by měla být výstavní ocenění měřítkem právě pracovních kvalit chovu.

Pomluvy typu, tomuhle člověku to zase dají (vítězný titul) jsou zoufalým výkřikem ze závisti. To „zase dají“  prezentuje opakovaná a četná vítězství doma a v zahraničí, u desítek rozhodčích a na všech typech soutěží. Kdo kvalitou získá všechny nebo téměř všechny nemá zapotřebí získávat jednoho nebo dva nějakým jiným způsobem. Šampioni si zaslouží úctu a poklonu. Pohrdání naopak ti kdo v inzerátech zdůrazňují, že štěňata od nich nevykazují něco co je u jejich plemene přes dvě stě let základním požadavkem, v případě ACD je to např. nízké těžiště, čili spíž kratší než delší končetiny. Pes u dobytka nepotřebuje postupně zrychlit a rozběhnout se jako ohař za zvěří, ale bleskovou akceleraci. Jsou farmy kde se účelově používají kříženci pro určitá specifická zaměstnání. Ti přímo dokazují, že jsou sice univerzálnější, ale nemohou konkurovat dokonalosti specialistům. Jemná a vytrvalostní BC nikdy nebude stoprocentně autoritativní u skotu jako ACD a naopak. Kdo zná obě tato plemena v typickém výkonu, ten ví o čem to je.

Není třeba staletí k tomu aby se originalita plemen posunula v projevu a typu někam jinam. Mnohá plemena z řad služebních jsou důkazem, jak snadno se mohou proměnit k nepoznání. Zmenšená hlava, vysoké nohy, které zpomalují manévrovací schopnost, úbytek nebo extrémní nárůst drivu. Genetika je tvárná. Například vysoký drezurní Hanoverský kůň nemůže běhat závodně raining a jedinci jejichž anatomie je někde „mezi“ nemohou vynikat v jednom ani ve druhém. Čili tvrzení chovatelů méně zdařilých psů v exteriéru, že jde o „pracovní linie“ je v nejlepším případě neznalostí (s níž by se tito lidé neměli do chovu pouštět), bohužel ale jde většinou o podvod a vědomou lež za účelem komerční produkce. Genetická informace exteriéru je od prvopočátku neoddělitelná od svého funkčního využití. Je principem existenční motivace.

Nedostatkem původního využití se mění či-li přizpůsobuje exteriér jiným směrem. U ACD je typická práce s hovězím dobytkem (dojírny, naskladňování nebo vyskladňování ať již v docích či pozemní dopravě, oddělování dorostu, značkování). Pes – dobytkář musí být velmi silný, schopný energii kumulovat a prudce ji využít, nejen fyzicky, ale zároveň i psychicky. Dominantní a autoritativní projev je u něho nezbytností. Proto je veledůležitá socializace tohoto plemen. Proto je nesmírně důležitá skladba smečky ACD. Chov tohoto plemene je velmi specifický a nesmírně náročný. Každé narozené štěně je jako bezedná nádoba do níž se všechno vejde a všechno vstřebá. U tohoto plemene platí mnohonásobně, že ho lze chovat jedině srdcem. Nákup štěněte u chovatele motivovaného jakkoli jinak se Vám do roka a do dne vymstí!

Od prvního standardu po současnost (před 200 let)  je za nejhrubší vadu považována dlouhonohost a lehký typ. Proč? Protože by prostě své původní povolání nemohl vykonávat. Nesmíme si ale plést silnou kostru s přerostlými kreaturami typu „brontosaurus“ (velké tělo s k němu neúměrně malou hlavou, většinou se stupidním výrazem, spíš směšným než budícím respekt, chůdovité nohy) středně jemné kostry, ale v extrémně nadvýživné kondici (slabý ale tlustý).  Psi špičkových exteriérů mnohonásobně překonávají v pracovní výkonnosti takzvané pracovní linie. ACD obsahuje potenciál univerzálnosti a flexibility povahových a pracovních vloh. S tím, že čím vyšší je kód specializace, tím vlažnější je v alternativních činnostech (tady velice záleží na odbornosti psovoda).

… "čím více je pravým Australanem, tím méně je Německým ovčákem" …

Dnešní vynikající představitelé plemene, pokud by byli přeneseni o několik desítek let zpátky, zůstali by šampióny plemene, odlišná může být pouze kondice = momentální stav, ale typ zůstává. Ti kteří dnes reprezentují průměr a podprůměr, by v původním prostředí v nejlepším případě přežili jako kastráti. Pomyslné dělení uvnitř plemene na pracovní a exteriérové chovy, je jedním ze stále narůstajících principů obhajoby komerčních „množitelů“. Je to způsob, kdy lze přesvědčit laického zájemce o koupi štěněte, „že to horší je vlastně lepší“. Pokud představitel plemene vítězí v 99% v soutěžích s početnou účastí, je tento bez pochyby vynikajících kvalit; a pokud se takto prezentuje několik představitelů z téže představitelské chovatelské stanice nebo linie, je skutečnou zárukou špičkové kvality chovu. Tato chovatelská práce skýtá záruky, jak jen je u živého materiálu možné. Vycházejí z ní zvířata s devizou zlepšovatelského plemenného potenciálu, což u nahodile množitelských chovů není možné. Samozřejmě a nezpochybnitelně se cena odvíjí od kvality (jako trabant není možné prodávat za cenu mercedesu, nelze doufat, že ze zasazeného bodláku vyroste růže). Zvířata, která se příliš nevydařila v exteriéru, sice mohou být „použita“ v kynologických sportech, ale nemají šanci na výstavách - s konkurencí! Exteriérově vynikající jedinci, mohou excelovat ve sportu, práci, na výstavách a samozřejmě v chovu. S tím že jedinou skutečnou prací je pro ně pouze původní poslání (práce se stády!).

V chovatelské stanici Cinderella´s Ranch jsou rozvíjeny jak pracovní tak sportovní vlohy nejširším možným spektrem činností. Kromě chovu dobytka a koní, cvičíme na domácí dráze Agility parkur, úzce spolupracujeme se záchranářskou brigádou, v zimě se věnujeme canniskieringu atd. Štěňata odchováváme na liniích šampiónů a 80% z nich žije na pracovních rančích nebo aktivním životem. Kromě pokračování ve štafetě Vítězů krásy, jsou ověnčeni tituly a medailemi z výkonu. Kdybychom hypoteticky připustili možnost varianty chovů jen pro práci, každému renomovanému chovateli se okamžitě vybaví základní poučka z etologie, že jakékoli šlechtění jen jedním směrem, je destrukce. Jako příklad tentokrát použijeme plemeno Yorskhirský teriér, jehož chov je jednostranně zatížen šlechtěním srsti. Co z toho má on? Nanismus, luxaci pately, oslabenou nervovou soustavu, a celoživotní stříhání nebo natáčky. Toho všeho je autorem jednostranně orientované šlechtění (na základě zvláštní příbuzenské plemenitby).

Takzvané užitkové chovy jsou něco jiného. Z úsporných důvodů se zde pracuje s první filiální generací průměru, ale dále se na něm v chovu nepokračuje. Minimálně je nutné tyto chovy oživit novým přílivem krve ze šlechtitelských stanic. Takové potomstvo potom prověří generační interval té, které linie.

Rozeznáváme tři typy chovů:

Za prvé šlechtitelské chovy: pracují na kvalitě všech aspektů v genotypu i fenotypu. Cílem je chovat zvířata co nejdokonalejšího exteriéru, typu, zdraví, pracovní výkonnosti, pevného a vyváženého charakteru. Jsou to čisté linie (upevněné několika generacemi příbuzenských linií, za účelem odštěpení veškerých nežádoucích vad). Každý představitel šlechtitelské linie, je prokazatelně zlepšovatel všech užitkových chovů. Ve šlechtitelských chovech se rodí a udržují linie. Je to velmi těžké a finančně nesmírně náročné poslání a vyžaduje mnohaletou praxi a vysokou odbornost. Ve většině případů nejsou šlechtitelé na chovu existenčně závislí. Přesto, že ekonomika zde hraje svoji neúprosnou roli. Ne náhodou je termín „šlechtit“ příbuzný „šlechtě“.

Za druhé užitkové chovy: - prověřující. Slouží k rozšiřování krevní základny. V praxi ukazují generační interval trvanlivosti kvality linií v konkrétních aspektech.
Za třetí množitelské: – komerční chovy, je to co bohužel početně převyšuje předchozí dva. Bez uzardění lze tento způsob nazvat zneužitím jak veškeré snahy a tvůrčí činnosti opravdových chovatelů, tak zneužití tvárnosti přírody. Jde zde o nahodilé připařovací kombinace všeho se vším, „výroba zboží za účelem vydělání peněz“ a nahrazení kvality kvantitou. Cena není vysoká, protože pouze tím mohou množitelé „konkurovat“ opravdovým chovatelům. Právě tyto chovy nazývají v Čechách jejich  nositelé „pracovními liniemi“. Velice usvědčujícím ukazatelem těchto lidí je jejich inteligence. Chov není legrace a naprosto nevhodnou motivací k němu je snadný zdroj příjmů.  Přímo úměrné snižování kvality v chovech bez přílivu šlechtitelské linie, podle počtu filiálních generací je dávno prokázáno. Lze pochopit nostalgii „zasvěcenců“, že odchází do nenávratna staré časy.

Jistý chovatel z Čech, který na dotaz jakou práci poskytuje svým psům doma odpověděl : …“ nic, běhaj po zahradě“… Dnes jsou na nich odchovávané generace „pracovních linií“. Za účelem prodeje štěňat se někdy hodí tvrdit zájemci, že jim stačí „běhat po zahradě“ aby se potenciální kupující nebál, že bude muset „hýbnout kostrou“ a naopak v případě, kdy přijde kupec evidentně naladěný „kostrou hýbat“ předhodí mu termín „pracovní linie“. Ať žije demagogie?!? Samozřejmě, že živá bytost, je živá bytost ať už krásná nebo ošklivá,  s právem na lásku a na život bez rozdílu. Ale z jaké planety jsou dvounožci, kteří ty nestandardní a třeba s genetickými vadami dále množí? Jak může někdo, kdo se považuje za člověka rozumně myslícího požadovat „levné štěně na založení chovu“ (podobné telefonáty nejsou „science fiction“). To je podobné jako kdyby člověk chtěl dojet z Prahy do Brna na třínohé židli postavené v polní brázdě.

Od nejpůvodnějšího standardu po současnost jsou uznávány dva typy představitelů ACD (Sir Robert Kaleski) intermediate (little logic – heeler) a Heavier bodied shorter legged dog (Logic Return). Mylně si tento fakt někteří Evropané vykládají jako rozdělení uvnitř plemene. První citovaný typ nevykazuje žádné známky lehkosti natož jemnosti kostry, zmenšené hlavy, zvýšeného těžiště, nebo jiné sebemenší odlehčení. Stále je to silný dobytkářský pes, přestože u druhého typu je tato síla ještě výraznější. Vezměme v potaz lingvistický význam termínu pracovní. Znamená něco co není „hotové“, nedosahuje absolutní kvality, či-li je to krok zpátky k přípravě. Pracovním posláním plemen šlechtěných ke stádům není náhradní zaměstnání na cvičáku. Bohužel mnozí kynologičtí sportovci začínají s chovem těchto plemen právě pro kynologické sporty. Budiž, ale nemohou jim na základě této výkonnosti přiřazovat netradiční zaměření jako typické.

Honák na cvičáku je jako kovář na kuželkách. Může využít svoji inteligenci, sílu a cit, ale s potvrzením vloh k jeho řemeslu to nemá nic společného. A ještě varování, nenechme se zmást stanicemi, na nichž se sice chová nějaký ten dobytek, ale popravdě psi zde jenom polehávají v prachu dvora. Nezapomeňme, že samozvaní novátoři jsou ve všech oborech lidské činnosti z 99% ti, kteří nedosáhli na originál.

Originál ACD je podle klasika:

„pes, který kouše jako aligátor a štěká jako souchotinář…“;

„Australská honácký pes je jediné plemeno se kterým přežijete v buši…“ (Sir Robert Kaleski).

Pravý ACD s veškerou impozantní silou nepostrádá ve výrazu hluboké kouzlo a akce schopný drive. Všichni poctiví chovatelé se přes nemalá úskalí a bez ohledu na náklady snaží o zachování kvality odkazu předků a jakékoli jeho znevažování je pro ně nepřijatelné.

Motto: …australský citát
„Kde odpočívá krokodýl, opice nesere.“
(citát)

Upozornění pro zájemce o štěně jakéhokoli plemene:

Trh není přesycen, jak by se mohlo zdát, kvalita zůstává vzácnou špičkou pyramidy.

Trh je podhodnocen a znevážen množením!

Bez kvality exteriéru není kvalita pracovních vloh, aneb podprůměrnost je maskovaná termínem „pracovní linie“.

Upozornění pro zájemce o štěně ACD:

Komu připadá Australský honácký pes příliš silný na těle i na duchu, ať se zaměří na jiné plemeno, protože právě takový má Australský honácký pes být!