Vývoj plemene SIT úzce souvisí s historií plemene Australský terier, který je jeho hlavním předchůdcem.Chováme zástupce tohoto plemene také, čili vás odkazujeme na monografii AUT na našich stránkách.O Australském terierovi je možné napsat že vzniklo proto,že australští osadníci hledali nenáročného psa, tvrdého a schopného vyrovnat se s horkem, suchem i zimou australského podnebí.V polovině 19. století začala vyrůstat v Austrálii města a mnoho osadníků vyměnilo tvrdý boj v buši za snadnější živobytí v městské aglomeraci.Do nových obydlí je doprovázeli jejich psi.Městský člověk přestal preferovat tvrdost, bojovnost a odolnost a začal hledat půvab a krásu. K hrubosrstým a rozcuchaným terierům začal připařovat plemena exklusivní. Nejčastěji se hovoří o jorkšírském teriérovi a Dandie Dinmont terierovi. Výsledek je vynikající.Vzniklo nové společenské plemeno,kterému zústal tvar těla podobný australskému teriérovi, ale jeho tělo místo kosmatých a rozježených chlupů zdobí krásná hedvábná srst.Úctyhodné je, že z původního australana si silky zachovali temperament, statečnost a výjimečný vztah ke svému člověku, což je typický fenomén všech plemen vyšlechtěných právě v Austrálii !(Ikona - Chovatelský speciál ) a přílivem anglických klasiků převzal něhu, laskavost a smysl pro humor a hru.V roce 1880 byl poprvé předveden na výstavě na Melbourne Royal Show, ale v té době se ještě nejednalo o ustálené plemeno. Často docházelo ke vzájemnému páření s australským teriérem a jorkšírem a o tom do kterého plemene se potomstvo zařadí se rozhodovalo až v době, kdy štěňata dospěla. Postupně se však chov dostal do situace, kdy bylo velmi obtížné rozhodnout o které plemeno jde. A tak bylo v roce 1932 z moci úřední páření uvedených tří plemen zakázáno.O právo na zařazení Silky teriéra nebylo pochyb, ale vznikla velká rivalita mezi dvěma chovatelskými kluby, vzniklými okolo roku 1900. Jeden byl založen v Novém Jižním Walesu a druhý ve státě Victoria. Spory se vedly o název plemene - Victoria silky terier a Sydney silky terier a o velikosti, či spíše hmotnosti plemene. Část chovatelů hledala malého společenského pejska jehož váha neměla přesáhnout 3 kila, jiní chovatelé naopak prosazovali sportovního psa o hmotnosti 3 -6 kg. Ke sjednocení požadavku na váhu plemene došlo až v roce 1958. Vliv na uzavření míru měli překvapivě Američané.Australští chovatelé totiž zjistili, že zatímco se dohadují, v Americe tiše pracují na novém standardu. Konkurence dokázala přinutit Australany k tomu aby se dohodli.Austrálie vypracovala standard a stanovila ,že největší přípustná váha plemene nemá přesáhnout rozmezí 4-5 kg a plemeni byl dán oficiální název Australský silky teriér. Do Evropy se silky dostal poměrně pozdě.V Anglii byl první chovatelský klub založen r. 1979. V České republice představili plemeno nejprve zahraniční chovatelé.Je třeba přiznat, že první pes plemene který vstoupil v Brně do závěrečného kruhu vyvolal vzrušenou reakci, protože diváci se domnívali že rozhodčí zadal titul nestandartnímu jorkšírovi.Australský silky terier se zdá být na první pohled psem - elegánem, skutečnost je však mnohem bohatší ! má v sobě sportovního ducha, který se ale nevnucuje, není-li takového ražení jeho lidský partner. V opačném případě vězme, že je statisticky evidován na 4tém místě světového žebříčku v agility mini!Je absolutně přizpůsobivý, doprovodí vás na jakkoli dlouhé procházce,jako bude oporou lidem starším, nebo postiženým, neopustí vás ani při dlouhodobé rehabilitaci.

Je již výše zmíněno, že jako všechna plemena utvářená v divoké Austrálii ( kde se přistěhovalci z kulturní a civilizované Evropy náhle ocitli téměř v surovém pravěku a kde aby přežili museli evokovat veškeré základní smysly, čímž se principy soubytí oživily téměř až k archetypům )mají zcela výjimečný vztah ke svým lidem. Věrnost a loajalita je u nich pravá, čistá a přímá, jako křemen.Budou akceptovat existenci jiných lidí, ale nikdy je úplně nepřijmou. Nevyvolávají zbytečné konflikty, ale nikdy je neopustí ostražitost a přes jejich velikost velmi ochranitelský instinkt, jímž dnem i nocí zaštiťují svého člověka. Jemu chtějí být co nejvíc nablízku, což neznamená že by na něj neuměli čekat.Svébytný je jejich projev lásky. Jsou neodolatelně něžní a příjemní mazlové, kteří vědí přesně čím svému člověku vyhovět, čím ho zahřát, rozveselit, nebo dát najevo že je tady někdo kdo je přímo účastem každému jeho rozpoložení. Obejmou vás tlapkou kolem krku, měkce vám přiloží hlavu na vaši tvář a volnou tlapkou vás dokáží hladit. Bolí-li vás kříž, nebo žaludek, nebo hlava, můžete si být jisti, že dáte-li silkovi možnost, bude vám trpělivě zahřívat trpící místa.A naháže vám do klína všechny své hračky ( včetně těch nejoblíbenějších ), aby vás rozveselil, nebo vyprovokoval ke hře. Silkové jsou kouzelní, tajemní jakoby druidští skřítci, kteří vědí víc než my lidé tušíme a kteří svou lásku nevymění a nezaprodají.Hedvábí v názvu jejich plemene není jen o nádherné hedvábné srsti, která silkám nelíná, nepřerůstá a nemusí se stříhat, ale zároveň symbolizuje jejich charakter.Traduje se přece o hedvábí, že je pevné právě tak jako je jemné..

Ferdovi

On je můj rytíř v plné zbroji
Co životem mě provází
Můj zlatovlasý princ na bujném koni
Jenž znovu ke mně přichází.

Přitiskne hlavu na mou šíji
A tiše vzdychne, vypráví,
Jak příběh s příběhem se míjí
Tisíce se jich vybaví.

Vždyť mnohé životy se známe
Co na tom, že v nich měníváme tvář
Hluboko v očích svá tajemství máme
Můj milovaný, dávno už mě znáš.

On je můj přítel, srdnatě mě brání
Když přeblaženě uléhá v můj klín
A když já usnu, tu statečně chrání
Mé sny by do nich nevešel žádný stín.

On je můj rytíř ve stříbrném hávu,
V brnění oděn z hedvábí
Čenich mi strká něžně do rukávu
Veškerou radost ke mně přivábí.

On je můj kavalír ,co bedlivě mě hlídá,
Nenechá nikdy samotnou,
Vždyť ví,že bez něho se mě jak jemu stýská,
Neb miluje mě celou duší svou.

I meč by tasil, kdyby bylo třeba
Vždyť předlouhé mě věky hledal
By navrátil se v náruč mou
Kde srdce v lásce spočinou ...

Trochu netradiční vyjádření chovatelky o exempláři australského silky teriera, k němuž prohloubila vnímavost při svém tříměsíčním omezení úrazem. Celou tu dobu zůstával milující pes věrně při ní nejdále jen několik centimetrů, vyjma nucených okamžiků na venčení, kdy mohl-li skákal za ní do přízemního obydlí nastevřeným oknem...

Zpráva z nejvyššího předsednictva UV SIT : Když je hic a jde se vůkol zámeckého rybníka, tak se holt skáká do vody s rozběhem, hedvábí - nehedvábí ,účes _ neúčes ! Oder ala bažinec je v létě IN _ vy za to stojíte !
Cecilka

Cecilka chrunila na gauči uprostřed lily - teamu, když jí najednou probudily zvuky džungle, linoucí se z televize.Zvedla ostražitě hlavu, máma, táta a teta se tvářili neutrálně. Cecilka se tedy upřímně zahleděla do děje na obrazovce- což si ale dala ! Bez varování se tam objevil velikej opičák s modrou hlavou !! a ..příšerně ZAŘVAL ! Určitě na Cecilku, hulvát jeden . Ta ho ovšem když nabrala dech vyhubovala, servítky si nebrala, až jí přeskakoval hlas. Ten mrch taky hned radši zmizel a už se tady neobjevil. Proto Cecilka vzkazuje strejdovi Ťapslíkovi co bejvá u Ivonky ve Skřítkově ať je bdělej, neb někde ten opičák asi bude ...

Cecilka je na dámu ještě mladá ale už dost rafinovaná. Když táta Ferda odběhne za něčím důležitým, ona jako blesk vyrazí ze svého stanoviště, čapne některou z jeho oblíbených hraček a normálně mu jí někam schová, třeba za keř. Honem se vrátí na původní ležení a tváří se že jí nesmírně zaměstnává hryzat nos své pískací krávě.Ve skutečnosti se ale ohromně baví tím, jak Ferda, vrátiv se na původní místo tam běhá v tryskokruzích a tu odejitou hračku hledá.. A já znovu a znovu žasnu a tečou mi slzy smíchy a dojetím ..